Protože a jelikož

Protože a jelikož jsem tu byla skoro naposled někdy v lednu a předtím dlouho nic, rozhodla jsem se, že sem něco napíšu. Ne proto, že bych neměla co dělat.. ale proto, že se chci s vámi podělit o něco, co poslední dobou prožívám.

Už nějaký ten pátek docházím do mládeže v HK. Kousek od nás je jedno město - Chotěboř - kde nebyl žádný pořádný sbor, a my tam už, jako sbor, docela dost dlouho zkoušeli nějak evangelizovat. Společně s lidmi z HB (jak kdy). Už asi 11 let tam působí jedna američanka jako misionářka společně ještě s jednou mojí kamarádkou. Teprve teď, po 11 letech se najednou pár lidí z HB ozvalo, že cítí, že mají chuť založit tam novou mládež..začít pracovat s děckama tam trochu víc do hloubky, ne jen úterní "EXITY", kde se většinou jen hráli hry a o Bohu se mluvilo jen okrajově. (Scházejí se tam děcka od cca 13-17)

Taky pár lidí od nás mělo zájem, a tak jsme od jara začali rozjíždět novou mládež v Chotěboři. Já se tam vlastně tak trošku natlačila, protože jsem k tomu tenkrát měla (podle mě) svoje důvody. Ale děcka tam jsem znala a oni znali mě, což byl základ:) Měla jsem ze spolupráce s lidmi z HB trochu strach, myslím, že jsme vůči sobě měli určité předsudky.

Když jsem ale byla poprvé na mládeži (tenkrát ještě jako nečlen vedoucího týmu), cítila jsem, že Bůh chce, aby se tam tohle dělo. Že to plně podporuje, že se Mu to líbí. Hrozně mě to nadchlo a těšila jsem se na spolupráci. Spousta věcí vůbec nebylo jednoduchých. Po určité době z týmu 2 lidé odešli. Vlastně jen jeden definitivně. někdy se stalo, že na mládeži bylo 15 děcek, někdy tam byly jen 2.

Moje "maminka" - dobrá kamarádka - mi řekla, že máme být pro ty děcka vzorem. Aby viděly, kdo jsme, jak se prezentujem, a že nějak vyčníváme z davu tím dobrým způsobem. Jasně, že jsme si dali za cíl jim křesťanství nenutit, protože fází pochybování o víře jsme si prošli zhruba všichni (i my, kteří jsme odmalička vyrostli ve věřícím prostředí). Jedna členka našeho týmu - moje dobrá kamarádka - nastoupila letos do I. ročníku SŠ a začala trošku kouřit. Vidělo jí už pár lidí z děcek "EXITU" a ona se začala cítit, jako že selhala..přestala chodit na mládeže ...

Včera jsme měli poslední mládež letoška. Bylo to ... prostě Hustý! Bylo tam poměrně dost děcek:) Nejdřív se pustil takový klip z youtube //www.youtube.com/watch?v=CFf2Ma1YnnE&feature=related grilovalo se, pak se pustil film Most (asi znáte) a potom se o tom diskutovalo ve skupinkách. celkem tři z nás měli svoje krátké svědectví. Řekli, jak berou víru, co pro ně znamená, jak poznat Boha - že to je on, a jak jim Bůh v životě pomohl. Byla jsem ve skupince s dvěma klukama a jednou holčinou, která byla taky věřící. Nechali jsme kluky mluvit a ptát se a musím říct, že je to pořádně nahlodalo. V první skupince začali mít filozofické otázky. Kamarádka popsala to, že zná Boha, jako takový bonus. jako něco, co ostatní nemají, ale ona jo.

Pak přišli ke kámošce, ta jim tak trochu vzala dech, protože řekla, co pro ní znamená mít Osobní vztah s Bohem. Že je to jako mít vztah s rodinou.

Že i když nám rodiče řeknou, když jsme malí, abysme nesahali na horkej sporák, věří nám, že na něj sahat nebudeme. Ale i když na něj sáhneme a popálíme se, bolí nás to, i přesto nás nepřestanou mít rádi a neřeknou: "Vidíš, my ti to řikali!" Že i když nám rodiče občas něco zakážou, dělaj to proto, že nás maj rádi a chtěj nás před něčim ochránit. Nechtějí, abysme chodili sami v noci městem apod. A i když to občas nechápem a nelíbí se nám to, oni dost často vědí věci líp než my. Ale i když uděláme něco špatně. I když jsme na ně drzý, i tak jsme jejich děti. Stejně tak je to s Bohem. Ale On za námi nebude pořád chodit a říkat: hele, tohle nedělej; nebo tohle neni uplně optimální... je to jenom na nás. Naše volba. To bylo na ně docela silný kafe, a když jsme přišli ke třetímu stanovišti, myslim, že je to totálně odzbrojilo.

Kamarád se jako jedinej zamyslel komplexně nad celým filmem Most. Hrozně se mi líbila myšlenka toho, jak říkal, že Otec dal svýho jedinýho Syna za celej vlak lidí, který ani neznal. Který hulili trávu, píchali si drogy, kouřili, byli tam prostitutky, vězni. On tam stál, brečel, ale jedinej, kdo si ho všiml, byla jediná holka. A stejně tak je to s lidma v normálním životě. Kolikrát i my křesťani slyšíme o Bohu odmalička, trávíme čas v besídkách, na táborech a mládežích, ale jsou to pro nás jen klišé věty. Říkáme si: Jo, příště už si najdu čas.. nebo až bude lepší období, ted je to tak nějak na nic...

přijde mi, že si spousta z nás myslí, že jenom proto, že jsme vyrostli v církvi, máme jistej Život Věčný. Jenže to tak docela není pravda. Vlastně vůbec. Když se ohlídnu na svůj život, vidím hrozný věci. Věci, na který nejsem pyšná. Ale Ježíš mě ze všech těch.. s prominutim.. sraček vytáhl. I když jsem milionkrát couvla, pochybovala, slibovala, že už to NIKDy neudělám. Nikdy neřekl: už toho mám dost. A že to říct mohl.

Chci vás povzbudit, jestli jste to dočetli až sem, abyste se nebáli evangelizovat. Hlavně osobním svědectvím na vlastním životě. Každej z nás dělá chyby. Každej den. To, že máme od Něho tu Milost, že nás tak Miluje... to je fakt bonus:) Přestat to dělat jen proto, že děláme chyby - to je tak trochu schovávání se za sebe samé. Protože proč potom utíkám a vzdávám se? Není to proto, že se toho, co dělám špatně, prostě a jednoduše nechci vzdát?

Jak to vlastně dopadlo včera? Šli jsme na procházku.. tzv. Cesta víry. Šli po svíčkách, u každého stanoviště byl nějaký verš, šli po jednom a měli se nad tím zamyslet. Sraz byl uplně na konci. tam jsme zpívali písničky. Dvě takový otrhovačky. Jedna z nich je i známá "Tvoje jméno vyznávám". Vždycky, když jí máme zpívat, tak mě to totálně prudí, protože to je ohraný jak blázen. Tak jsme je zazpívali.. a pak se ozvalo od jednoho děcka "Ještě jednou." A všichni prostě, že ještě jednou. Tak jsme to dali ještě jednou.

Byla uplně krásná atmosféra:) Věděli jsme, že Bůh tam je u toho, a že to děláme k Jeho oslavě. doufám, že se to těch lidiček nějak dotklo. Každopádně potom chtěli ještě jedno repete.

Modlete se prosím za Chotěboř. Je tam spousta super lidí, a bylo by super, kdyby mohli najít Boha... :) ten Bonus, bez kterýho se neobejdou.